Monografie představuje jednu ze zakladatelských osobností českého moderního umění - malíře, literáta a výtvarného kritika Miloše Jiránka (1875-1911). V roce 1896 vstoupil do SVU Mánes a začal spolupracovat se spolkovým časopisem Volné směry. Od roku 1900 maloval náměty ze života moderního města; tato linie vygradovala v roce 1903 obrazem Sprchy v pražském Sokole. Paralelně se objevily folkloristické náměty, které souvisely s jeho okouzlením Slováckem. Poprvé je navštívil jako člen delegace doprovázející Augusta Rodina, později zde několikrát pobýval a podobně jako Joža Uprka maloval místní krajinu a obyvatele. Pro Jiránkovu tvorbu po roce 1905 bylo důležité seznámení s jeho budoucí ženou Antonínou Zedníkovou; v sérii jejích portrétů ovlivněných Whistlerem se objevují symbolické obsahy, řešící secesní problematiku harmonického vztahu ženy a přírody. Jiránkův život se uzavřel předčasně v pouhých 36 letech. Na sklonku podzimu 1910 se nervově zhroutil a o rok později zemřel na tuberkulózní zánět mozkových blan. Anglické resumé. Skryť popis