O atentátu na Heydricha už bylo napsáno a vydáno mnohé. Všechna literární zpracování byla víceméně poplatná buď době, ve kterých vznikala nebo byla ovlivněna snahou o takové zpracování, které by zajistilo maximální čtenářský zájem. Heinz Pannwitz, za války šéf oddělení pražského Gestapa, byl krátce po 27. květnu 1942 jmenován šéfem zvláštní komise pro vyšetřování atentátu. Jeho zpráva je tedy historicky nejcennějším dokumentem o všech okolnostech atentátu na Heydricha, ale i o chování jeho vykonavatelů a spolupracovníků v kritických dnech po atentátu. Současně také dává nahlédnout do myšlení těch, kteří rozhodovali o odvetných opatřeních proti českému lidu a v jistém slova smyslu i o stavu české společnosti před atentátem a po něm. Pannwitz byl zvláštní postavou. Byl špičkovým vyšetřovatelem, ale pro neshody s nadřízenými sám požádal v září 1942 o přeložení na Východní frontu. Po svém zatčení francouzskou vojenskou policií počátkem května 1945 v Rakousku byl na vlastní žádost vydán nikoliv západním spojencům, ale do Sovětského svazu. Kupodivu nebyl Sověty popraven a po odpykání trestu se vrátil do Německa, kde v roce 1959 na základě svých vzpomínek a dochovaných dokumentů, napsal zprávu v podobě, ve které ji předkládáme českému čtenáři. Text byl podroben analýze a editaci významného historika Stanislava Bertona, který už řadu let žije v Austrálii a který tento text získal z rukou Pannwitzovy manželky po jeho smrti. Skryť popis