Simon Reeve velice podrobně, přitom ale nesmírně čtivě líčí nejen průběh dne 5. září 1972, kdy palestinští teroristé na dvacátých olympijských hrách v Mnichově zajali část izraelské sportovní výpravy. Popisuje zoufalé snažení nepřipravených německých policistů, reakce vládních činitelů, všeobecný chaos, všudypřítomné zvědavce a média informující o neštěstí v přímém přenosu. Když vylíčí tragický konec nepovedené záchranné policejní operace, věnuje se tajným akcím izraelské vlády stíhající a vraždící palestinské pachatele. V závěru pojedná o snahách německé vlády celou záležitost vymazat z paměti, aby nevyšlo najevo její pochybení, a opačné úsilí pozůstalých vytrvale žádajících spravedlnost a připomínajících památku mrtvých. Při psaní autor vycházel hlavně z materiálů shromážděných pro natáčení dokumentárního filmu, oceněného Oscarem. Vyprávění dodává Reeve dramatičnost a emotivnost nejen přímými výpověďmi jednotlivých osob, ale i domýšlenými dialogy tak, že kniha působí téměř jako napínavý špionážní román. Dává hlas všem, ale vzhledem k mlčenlivosti oficiálních činitelů zaznívají přece jen nejvíce hlasy pozůstalých, a přes veškerou snahu o nezaujatost je jasné, na čí straně jsou autorovy sympatie. Kniha není jen strhujícím popisem jedné konkrétní teroristické akce, ale přerůstá v obecnou a velmi aktuální připomínku toho, jak nesnadné je vypořádat se s terorismem a jak mu média mimoděk nahrávají.