První díl o nehodách československých dopravních letadel se zabýval obdobím 1. republiky, tedy obdobím od vzniku samostatného Československa v roce 1918 do jeho zániku v roce 1939. Období II. světové války nebylo rozebíráno, protože krátce po okupaci byla činnost čs. dopravních společností ukončena, letadla byla převedena na německé imatrikulační značky a vzápětí rozprodána. Druhý díl se zabýval nehodami v období 1945 až 1960. Rok 1960 v historii čs. dopravního letectví tvoří přelom, protože v tomto roce byly u ČSA byly definitivně vyřazeny z provozu letadla, jejichž výroba začala před II. sv. válkou (Ju-52, SI-204D, DC-3, Li-2) a letouny, jejichž vývoj byl zahájen v období II. sv. války (IL-12). Kromě toho, rokem 1960 skončila hegemonie pístových letadel a od roku 1961 ve statistikách nehodovosti převažují nehody proudových a turbovrtulových dopravních letadel. Třetí díl se měl původně zabývat celým obdobím od roku 1961 do jeho zániku rozdělením na dva samostatné státy 31.12.1992. Počet nehod a množství materiálů k nehodám po roce 1960 je však tak velké a rozbory nehod obsáhlé, že toto období bylo nutné rozdělit do dvou samostatných dílů. V podstatě lze konstatovat, že autoři v mnoha případech řešili problém přeinformovanosti. To znamená, že v prvním díle byly publikovány všechny informace, které byly k dispozici. Totéž (až na výjimky) platilo i u druhého dílu. Ve třetím dílu již autoři měli k dispozici tolik informací, že řešili problém, které informace nepublikovat. Jako příklad lze uvést nehodu prototypu L-410UVP OK-162, kde dokumentace k nehodě uložená v Národním archívu je uložená v 10 kartonech. Aby třetí díl nepřerostl do obludné velikosti, bylo nutno období 1961-1992 rozdělit na dvě části, přičemž třetí díl se zabývá letouny s pístovými motory (IL-14) a turbovrtulovými motory (IL-18 a L-410). Čtvrtý díl se bude zabývat letouny s proudovými pohonnými jednotkami (B-737, DC-9, TU-104÷154, IL-62).