Pojednání o melodii je první učebnicí, kterou Antonín Rejcha sepsal a vydal v Paříži roku 1814. Ačkoli melodie náleží k neodmyslitelným složkám hudebního umění, ve své době Rejchův spis představoval ojedinělou práci na takové téma. Vždyť i na pařížské konzervatoři se v rámci hudebněteoretických disciplín vyučovala pouze harmonie, na niž studenti navazovali studiem kontrapunktu. Rejcha tak musel vytvořit koncepci své nauky o melodii zcela od začátku, takřka bez předchůdců, nicméně s velkou dávkou zkušenosti z dosavadní, v té době již více jak dvacetileté pedagogické činnosti v Hamburku, Vídni a Paříži. Obeznámen s poetikami a zásadami básnického a řečnického umění proslulých francouzských estetiků zkoncipoval teorii umění melodie především na základě jejich vzoru. Rejchovo pojednání tak i v dobovém kontextu obohatilo hudební terminologii o nové výrazy, které si nová tematika vynutila, mnohé klíčové hudební jevy, například sonátovou formu, popsal vůbec jako první a jako učebnice se díky překladům do němčiny, italštiny a angličtiny záhy výrazně rozšířilo prakticky do celého světa. Český čtenář má po bezmála dvou stech letech poprvé příležitost seznámit se s důležitým spisem hudební literatury od autora českého původu, který se od roku 1818 jako pedagog pařížské konzervatoře významně podílel na výchově celé řady vynikajících francouzských skladatelů 19. století. Předložená edice prvního českého překladu Rejchova pojednání o umění melodie je doplněna o poznámky, kterými Carl Czerny v roce 1832 okomentoval vídeňské vydání německého překladu Rejchova Pojednání o melodii.