Tato publikace je pro čtenáře příležitostí k objevení příspěvku jak k myšlenkám psychoanalýzy, tak i k diskusi o lidské situaci obecně. Práce, představující vrchol intelektuálního a osobního vývoje Karen Horneyové, se zabývá teorií lidské charakterové patologie, kterou zasazuje do teorie o lidských možnostech. Autorka nepředkládá pouze přesný obraz příslušných charakterových typů a charakterové patologie od té nejlehčí až po tu nejtěžší, ale i obraz patologie toho, co se mnohdy považuje u lidských bytostí za normální. Nutí nás zamyslet se nad otázkou “honby za slávou”, která je pro mnoho lidí v podstatě krédem moderního života a která pro Horneyovou znamená kulturní médium způsobující psychické onemocnění. Zpochybněny jsou základní postoje – pýcha, láska, význam úspěchu, dokonalosti, měřítka, podle kterých žijeme, to, co od sebe navzájem očekáváme. Autorka staví do protikladu k procesu seberealizace, jenž je známkou zdravého růstu, naplňování pravého já, proces sebeidealizace, se kterým souvisí obraz idealizovaného já, a proces rozvoje sebenenávisti. Oba tyto procesy zahrnuje do systému pýchy. Namísto pevného zakotvení v sebedůvěře je člověk zmítán mezi falešnou pýchou a zhoubnou sebenenávistí. Zdravé a neurotické procesy, přestože působí současně, se řídí rozdílnými pravidly a dynamickými principy, míří k jiným cílům a jsou svou podstatou ve vzájemném konfliktu. Spíše než nalézání nových řešení pro staré konflikty z dětství byla pro Horneyovou cílem psychoanalytické terapie reorganizace a přesměrování já ke zdravému růstu. Největším přínosem Karen Horneyové je výzva, abychom svůj hodnotový systém a svou energii orientovali na úsilí o seberealizaci a autenticitu.