Tichá, avšak brutální kampaň, kterou vedl Sovětský svaz proti polským občanům, je ve stínu holokaustu a dalších hrůz druhé světové války často přehlížena. Wesley Adamczyk ve svých strhujících pamětech dává hlas statisícům obětí sovětského barbarství. Wiesław Adamczyk byl ještě malým chlapcem, když ho v květnu 1940 spolu s matkou a sourozenci deportovali z jejich pohodlného domova v tehdy polském Lucku na sovětskou Sibiř. Jeho otec, důstojník polské armády, padl do sovětského zajetí a nakonec se stal jednou z obětí katyňského masakru, při němž byly rukou sovětské tajné policie NKVD povražděny desetitisíce polských důstojníků a příslušníků inteligence. Rozdělení rodiny a její deportace v roce 1940 znamenaly začátek desetileté odysey, během níž musel Wiesław přestát téměř nesnesitelné životní podmínky, naprostý nedostatek potravin i život ohrožující epidemie. Kniha je vzpomínkou na dětství prožité v otřesných podmínkách a nejenže osvětluje jedno z nejtemnějších období evropských dějin, ale také sleduje ztrátu nevinnosti a boj proti zoufalství, které hrozilo zmocnit se malého chlapce. Je to bezprostřední a bolestné svědectvím o tom, jakými zkouškami musela jedna rodina v době války projít, a zároveň intimní kronikou zvěrstva, které pořád stojí stranou historické pozornosti.