Fantaskní, lehce humorný příběh o hledání stálosti v nestálé době.
Do mého sebechlácholení se náhle ozval známý hlas: „Zestárni u svého díla.“
Byl to zas pouštní otec narušitel. Pohlédl jsem na něj a pomyslel si, jak je ten chlap neaktuální. Sedí celý život v nějaké jeskyni – nejspíš kdesi na Sahaře, kde každý den trvá dvanáct horkých hodin a noc dvanáct hodin mrazivých. A když vyhlédne ven z jeskyně, vidí jenom kamení. Prožívá léta stále stejných dní na stále stejném místě v rytmu stále stejných činností – tisíce odezpívaných žalmů, tisíce odpletených košíků, a rozptýlení žádné. Klidně by si mohl jít do Alexandrie nebo jinam, ale on zůstává. Proč to dělá? A jak to může snést?
„Jsi zvědavý?“ usmál se soused. „Však brzy uvidíš. Povedu tě.“