Třetí Míkova básnická sbírka balancuje na hranici klukovsky hravé a haškovsky drsné ironie. Titulní oddíl je sestavený z krátkých poetických hlášek a poetických jazykových vtípků, které odrážejí dnešní někdy nepochopitelně ujetý svět jako křivá zrcadla. Delší skladba Buď zdráv se tváří jako wellness-poradna a utahuje si z kultu mladého těla: Zvětšit silikonem lze ledacos / s mozkem ale opatrně… V básni My Češi se promítají jako v krasohledu obrazy z dějin národa v podobném duchu: Na brixenských sjezdovkách recitujeme Tyrolské elegie… Právě k Havlíčkovým kritickým satirám má Míkova poezie blízko. V současném českém básnictví jde o výrazný antilyrický počin, bondyovský výsměch, provokující pokřik svobodného desperáta. Skryť popis