Představte si náš svět jako kruh, na jehož obvodu se vyskytuje mnoho cest - říkejme jim dveře -, jimiž můžeme vstoupit do dalšího menšího, uvnitř však většího kruhu jiného světa. Jeho obyvatelé jsou velcí asi jako malý pták nebo plamen svíčky. Tak je nejčastěji spatřujeme, protože většina lidí překročí pouze první obvod, pokud vůbec. Další hranice je menší a je v ní proto méně dveří; je také méně pravděpodobné, že jimi někdo náhodně projde. Obyvatelé dalšího kruhu by vypadali jako vílí děti nebo skřítci, které spatřujeme méně často. A tak to jde dál, velké vnitřní kruhy, v nichž obyvatelé dorůstají plné velikosti, jsou tak malé, že je dennodenně překračujeme, aniž bychom o tom věděli, proto máme tolik pověstí o skutcích tam učiněných. A konečně největší kruh, nekonečno, střed - Férie, dámy a pánové, kde hrdinové jezdí přes nekonečné pláně, plaví se po oceánech a nic tam není nemožné - ten je tak malý, že ani žádné dveře nemá. Pokusme se Férii navštívit alespoň na stránkách literárně mimořádného románu, jenž p Skryť popis