\n Každé monstrum mělo kdysi tvář dítěte. A někdy… i srdce. Narodil jsem se v pekle. Zpřelámaný, tichý, zbytečný. Dali mi novou šanci. Chtěli ze mě udělat někoho lepšího.

\n Ale někteří z nás jsou příliš poškození, aby žili normálně.

\n Nikdy jsem neměl milovat. Ale ona byla jiná. Dívka, která šeptala pohádky příšeře pod postelí. Ztratil jsem ji dřív, než jsem si ji mohl vzít.

\n A pak jsem se po dvanácti letech vrátil.

\n Už to nebyla moje malá vypravěčka pohádek – byla žena, nádherná, nebezpečně vzpurná… A pořád moje jediná slabost.

\n Jenže já nejsem hrdina v jejím příběhu. Jsem Maniak. A Maniak miluje po svém. Temně. Navždy.