Májové úvahy patří k posledním textům Václava Renče (1911-1973). Záhy po jeho smrti vycházely postupně v Katolických novinách (1974-75) a pak ještě znovu v Katolickém týdeníku (1994-95), některé pod změněnými názvy a mírně krácené. Knižně vyšly v Praze nákladem římské Křesťanské akademie 1996 (jako neprodejný tisk). Nejde tudíž o dílko neznámé: naopak, je čtenářsky prověřené a nepochybně vděčně oceněné a je nesporné, že si zaslouží co největšího rozšíření.
Pro zasvěcené čtenáře Renčova životního díla je nejnápadnější prostá, zcela ukázněná forma těchto úvah. Střízlivost a průzračná prostota výrazu je plodem básníkovy lidské a duchovní zralosti, je svědectvím bolestné životní zkušenosti a trnité cesty umělecké. Charakteristická je pronikavá proměna mladistvé strmě abstraktní esejistiky nebo polemické, až pamfletickým žárem rozpalované publicistiky předválečné éry k střídmému a prostě vroucnému projevu.
Václav Renč (1911–1973), český katolický básník, dramatik a překladatel. Narodil se ve Vodochodech u Roudnice n/L., od dětství však žil v Praze. Vystudoval obory filozofie a jazykověda na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity (1936). Ještě během studia pracoval pro časopis Rozhledy po literatuře a umění. V letech 1946–1948 působil jako lektor a režisér ND v Brně. V roce 1951 byl ve vykonstruovaném procesu s katolickou inteligencí odsouzen na 25 let vězení (r. 1962 propuštěn). Po propuštění se několik sezón jako dramaturg podílel na programu olomoucké operety. Od r. 1967, kdy se přestěhoval do Brna, se věnoval literární a překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Kromě reflexívní lyriky psal divadelní hry pro děti i dospělé. Je také autorem řady rozhlasových a jevištních dramatizací. Podílel se rovněž na textové aktualizaci katolických mešních písní.